Recent Posts

15. A jsem já opravdu JÁ?

15. A jsem já opravdu JÁ?

Teď si asi říkáte: „A jéje. Další z rádoby filozofických článků o sebeuvědomování.“ Já se však nechci pouštět do žádných hlubokých filozofických úvah a rozvah. Tuto jednoduchou, ale zároveň velice složitou otázku jsem si položila nedávno. Vlastně ani nevím proč a jak k tomu došlo. Prostě jsem…

14. Dál a dál… 2. část

14. Dál a dál… 2. část

Když jsem s rozhodla, že se vydám na cestu za svým snem, tušila jsem, že to nebude jednoduché. Ale abych pravdu řekla, některé potíže a situace, které na té své cestě potkávám a musím je zvládnout abych mohla jít dál, jsem vůbec neočekávala. Například fyzické potíže.…

13. Dál a dál… 1. část

13. Dál a dál… 1. část

V zatím posledním článku jsem vám popisovala do jaké výzvy jsem se pustila a proč.

Že je to docela tvrdě nastavený stravovací program na tzv.restartování organismu, kdy se z jídelníčku na 30 dní vyřadí:

  • cukr
  • alkohol
  • obiloviny
  • luštěniny
  • mléčné výrobky

Základem jídelníčku jsou tedy kvalitní bílkoviny, tuky, zelenina a ovoce.

Musím říci, že první týden byl opravdu naprosto děsivý.

Byla jsem unavená, slabá, vyčerpaná…

Jistěže – vzala jsem svému tělu jeho pohonnou hmotu, na kterou bylo zvyklé a to po léta letoucí  – cukr.

Bolela mě hlava. Točila se mi hlava.

Pořád jsem měla děsný hlad a to i přestože jsem se pořádně najedla. (Daleko víc a kvalitněji  než před začátkem programu WHOLE30.)

Jistěže – to mozek si žádal svou dávku cukru.

Sužovaly mě děsné chutě na všechno možné – samozřejmě sladké.

Pořád jsem musela být v kuchyni a připravovat si jídlo (ne se odbýt nějakou rychlovkou ve formě čokoládové tyčinky, nebo rohlíku se sýrem, jak jsem to dělala v poslední době před programem.)

A hlavně jsem musela neustále zjišťovat CO a JAK si mohu připravit. Hledala jsem recepty, zkoušela…

Byla jsem podrážděná, vzteklá… A unavená, unavená, unavená.

Nooo, byl to krutý týden.

Ale zvládla jsem ho. A mí blízcí taky 🙂

A pak? Pak už to šlo jen nahoru 🙂

Druhý týden mě hlava přestala bolet.

Zlepšovalo se mi vnímání chutí.

Energie hezky pomaloučku stoupala – byla jsem asi na stejné úrovni jako před tím šíleným propadem.

Nálada se také zvedala a zlepšovala.

Třetí týden už byl skvělý.

Chutě jsem dokázala ovládat naprosto bravurně.

Energie jsem měla na rozdávání.

Přípravu a plánování  jídel jsem zvládala levou zadní.

Měla jsem najednou hromadu chuti a motivace do práce.

A čtvrtý týden se nesl v podobném duchu.

Proudila mnou tzv. „Tygří krev“ a já jsem si ji náležitě užívala.

Moje tělo se naučilo čerpat energii z tuků místo cukrů – a je to znát. Energie z tuků je totiž daleko vyšší, vyrovnanější.

Nedochází k náhlým energetickým propadům.

Zlepšila se mi pleť.

Zmizely bolesti a pocit permanentní rozlámanosti.

Dobře spím.

Jó –a taky jsem zhubla. To sice nebyl můj cíl, ale je vidět, že program skutečně zabírá a pokud někoho trápí váha – doporučuji pustit se do něj.

Učí totiž ke správnému vztahu člověka k jídlu – mě ho naučil milovat a vychutnávat 🙂 Ne ho bezmyšlenkovitě zhltnout.

Víte – očekávala jsem, že únor pro mě bude tvrdý a krutý.

A váhala jsem, jestli se do této výzvy mám pustit. Dlouho jsem ji odkládala…

Ale problémy, které mě trápily, mě dá se říci donutily WHOLE30 absolvovat.

A překvapivě zjistila jsem, že ten obávaný únor pro mě nakonec nebyl tak tvrdý, jak jsem původně myslela. (Tedy – kromě těch prvních dnů.)

Změny se začaly projevovat velmi rychle.

Stačilo jen pár týdnů – 4 abych byla přesná – a můj život nabral úplně jiné tempo.

Jaké? To si přečtěte v dalším článku 🙂

Moje rada tedy zní:

Pokud chcete vyřešit své problémy, obavy, strachy – je potřeba se jim postavit. I když i z toho máte strach.

Pokud skutečně chcete ve svém životě ZMĚNU – je nutné vystoupit ze své komfortní zóny. A pustit se do toho. Překonat překážky.

Nastavit své myšlení tak, aby mozek věděl, že toto je teď ten správný směr – a přepsal staré a špatné programy/zvyky, které jsou v něm uložené.

Pak totiž změny zůstanou  – trvale.

A ten pocit, když překonáte ty těžkosti, překážky – a víte, že jste ZVÍTĚZILI – ten je prostě úžasný. 🙂

12. Třezalka je teď moje velká kámoška

12. Třezalka je teď moje velká kámoška

Většina z vás asi ví na co se třezalka a hlavně čaj z ní, používá. Ano. Na uklidnění, zklidnění, podrážděnost, nervozitu atd. Musím říct, že minulý týden jsem ji FAKT potřebovala. Víte, už delší dobu jsem se cítila unavená, bez energie, rozlámaná. Měla jsem pocit, že mě…

11. A opět ta předsevzetí…

11. A opět ta předsevzetí…

Dáváte si novoroční předsevzetí? Říkáte si, že tentokrát to skutečně dodržíte? Že budete cvičit, abyste zhubli. Budete zdravě jít. Přestanete kouřit. Konečně dotáhnete do konce ty dlouho plánované a doposud nezrealizované nápady a projekty? A pustíte se do tohoto? S vervou a nadšením, s veškerým elánem a…

10. Dejte si nohy nahoru…

10. Dejte si nohy nahoru…

Zaznamenala jsem, že si spousta lidí říká: „Šťastný budu –   zhubnu,vydělám ten první milion, si koupím to vysněné auto, budu mít ten parádní barák, pojedu na tu vysněnou dovolenou….

Zkrátka AŽ NĚKDY.

A to platí i v případě, že se vydáte na cestu za svým snem. „Budu šťastná/ý  AŽ dosáhnu svého cíle.“

Jenže…

To je špatně.

Znáte to pořekadlo – I cesta je cíl?

Přesně takhle to je.

Je potřeba být šťastný každý den. Užívat si každý den. Každý krok. A být pak šťastný za každý sebemenší pokrok, který se vám povedl.

Samozřejmě i za to, že na své cestě vytrvale pokračujete dál a dál – všem překážkám navzdory.

Ale někdy… někdy  je potřeba si i odpočinout. Na to nezapomínejte.

Tuto radu bych Vám však  ještě před třemi měsíci asi nedala. To proto, že bych to nepovažovala za důležité a správné. Vždyť přeci jít za svým snem se musí jít stále. Den za dnem, krůček po krůčku…

Vraťme se tedy o tři měsíce zpět.

Začínaly letní prázdniny.

Já jsem měla rozpracovanou přípravu první kampaně, začala jsem točit svá první live videa, psala jsem tématické články, konzultovala se svými mentory své další kroky, připravovala další fáze s partnery,vylepšovala webové stránky… a do toho prázdniny. A všechny děti doma. Ty velké se zabaví samy, což o to.

Horší to je s těmi menšími.

A tak jsem plánovala a vyrážela na výlety, na akce, na kolo, na jedno hřiště, na druhé, na třetí… Vymýšlela program a zábavu… A do toho se snažila pracovat.

Jenže práce mi nešla od ruky.

Nemohla jsem se pořádně soustředit a začala jsem mít výčitky svědomí, že svému projektu nedávám to co je potřeba a dokonce, že přese všechno se ani holčičkám nevěnuji pořádně.

A tak jsem si řekla STOP.

Na nejbližší dva měsíce jsem si určila jako prioritu holčičky. Řekla jsem si, že si ty prázdniny spolu užijeme na maximum.

Vždyť je klidně možné, že to budou poslední prázdniny, kdy se mnou bude moje starší dcerka chtít trávit čas takto naplno… Čas utíká a děti rostou šíleně rychle…

A že i to vlastně bude cesta za mým snem, protože součást mého snu je fungující, spokojená rodina a šťastné děti. 🙂

Prázdniny jsme tedy nepromrhali.

Cestovali jsme, setkávali se s rodinou, s přáteli, poznávali jsme nové věci, nová místa – a byli spolu.

Naplno a bez výčitek, že zanedbávám své rozhodnutí a předsevzetí, že změním svůj život.

A po celou tu dobu jsem vědomě i nevědomě získávala nové podněty, uvědomění i informace, které mě nyní posouvají na mé cestě za snem dál…

Moje rada tedy zní:

„Dejte si někdy nohy nahoru. Odpočiňte si. Právě oddech vám totiž kolikrát ukáže věci v jiných souvislostech a z jiných úhlů.

A hlavně – nevyčítejte si, že si dáváte oraz. Užívejte si každý, každičký den. A buďte vděční za vše, co vám přinese.“

9. Znáš svého největšího nepřítele?

9. Znáš svého největšího nepřítele?

Víte kdo je náš největší nepřítel? Je to STRACH. Strach nás dokáže zaručeně zablokovat, zabrzdit, nebo úplně zastavit… A to hlavně v našem růstu. V našem posunu dál. Každý máme spoustu strachů (pozor – nezaměňovat strach a fobii). A každý ten strach nás v něčem omezuje. Například…

8. Hurá do toho!

8. Hurá do toho!

Vše ohledně začátku podnikání jsem měla vymyšlené, nastavené, připravené a byl nejvyšší čas pustit se konečně do akce. A já jsem se do ní pustila. Pracovala jsem a pracovala. Bylo období chřipek a viróz a tak jsem měla vymyšlenou kampaň, která měla lidem, díky výbornému…

7. A co investice? Jsou nutné?

7. A co investice? Jsou nutné?

Jsou.

Nevím, jestli Vás tímto ujištěním potěším či naopak.

Ale bez investic se při podnikání a jeho rozjezdu neobejdete.

Většinu lidí však napadne pouze jeden druh investic – a to finanční.

Ta je sice často nutná, ale v některých oborech a činnostech se nemusí jednat o žádná závratná čísla.

Podstatné jsou však i další investice. Na které ovšem spousta lidí vůbec nebere zřetel – a ty jsou podle mě daleko důležitější, než finanční částka, kterou do rozjezdu podnikání musíte vložit.

Jedná se o investici časovou a energetickou.

Čas je naše nejdražší komodita. Bylo nám ho dáno jen určité množství. Nejde dokoupit nebo nějak sehnat.

A proto si velmi dobře promýšlím, jak s ním nakládám.

Můj život snů – a cesta k němu – rozhodně nejsou o tom, že budu od nevidím do nevidím sedět u počítače a makat a makat.

Zjistila jsem, že úspěch a čas spolu nesouvisí v této úměře: Čím víc času práci obětuji, tím větší úspěch v ní budu mít.

Znám jednoho automechanika. Je v práci od 8 hodin rána a z dílny odchází nejdříve kolem desáté večer. Nezřídka se stává, že v je v dílně celou noc a po okolí se rozléhají rány a hluk…

Své práci věnuje podstatnou část svého života – a že by byl závratně úspěšný, to skutečně říci nemohu.

Moje vize je: Několik hodin denně plně soustředěné práce na konkrétní téma.

Ze zkušenosti vím, že za hodinu plného soustředění dokážu udělat víc práce než za celý den, kdy odbíhám k dětem, k vyřizování telefonů a zpráv… Zkrátka, když se neustále nechávám někým či něčím vyrušovat.

A pak je tu otázka energie, kterou musím do aktivity vložit.

Poznala jsem, že když dělám správnou věc, správným způsobem musím vynaložit energii na rozjezd nebo chcete-li – roztlačení projektu.

Ovšem potom už to nabere jakousi setrvačnost – a jede to dál dá se říci „samo“.

Jistěže musím neustále pracovat, korigovat směr atd.

Ale nemusím vyvíjet žádnou přehnanou energii, aby projekt fungoval.

Takto jsem třeba rozjela náš nadační fond MOST SBLÍŽENÍ a řadu projektů v něm. Vše se rozjelo doslova samo.

Přidávali se ke mně další lidé, přicházeli s dalšími nápady… A výsledkem byla a je smysluplná činnost pro seniory v domovech seniorů.

Jestliže jsem se však o něco snažila, urputně na tom pracovala a pracovala – a stále jsem to jen roztlačovala bez toho, aby to konečně nabralo svou setrvačnost – zjistila jsem, že to byl špatný směr, záměr nebo špatný způsob.

Bylo to např. předchozí podnikání, kdy jsme s kamarádkou měly e-shop a kamennou prodejnu a zabývaly se obchodem s oblečením.

Veliká spousta práce. Vysilující práce, která stejně nevedla k ničemu.

Seděly jsem u počítače opravdu od rána do noci  (fungovaly jsme obdobně, jako ten výše zmíněný automechanik), ovšem úspěchu jsme nedošly.

Stále jsme se tu káru pouze snažily roztlačit…

A proto si hodlám pro změnu směru svého života velmi dobře promyslet kolik času, energie a financí jsem ochotná investovat – a také DO ČEHO je budu  investovat 🙂

A to je také rada na závěr:

„Jestliže chcete začít podnikat, rozjet nějaký projekt a nebo něco ve svém životě změnit, velmi dobře si promyslete CO a KOLIK jste do toho ochotni investovat. Čas, energie a peníze jsou tři hlavní investice, které byste měli zvážit.“

6. Podnikatelský plán? A je to nutné? A jak jsem se s ním poprala já?

6. Podnikatelský plán? A je to nutné? A jak jsem se s ním poprala já?

Verzí a návodů jak ho vypracovat je spousta. Většina lidí, když se doslechne, že chcete začít podnikat, Vám nejspíš doporučí ať si nejprve napíšete podnikatelský plán. Učí se na středních školách, najdete je na internetu… Já jsem věděla jak na to. Pár už jsem jich…