Recent Posts

14. Dál a dál… 2. část

14. Dál a dál… 2. část

Když jsem s rozhodla, že se vydám na cestu za svým snem, tušila jsem, že to nebude jednoduché. Ale abych pravdu řekla, některé potíže a situace, které na té své cestě potkávám a musím je zvládnout abych mohla jít dál, jsem vůbec neočekávala. Například fyzické potíže.…

13. Dál a dál… 1. část

13. Dál a dál… 1. část

V zatím posledním článku jsem vám popisovala do jaké výzvy jsem se pustila a proč. Že je to docela tvrdě nastavený stravovací program na tzv.restartování organismu, kdy se z jídelníčku na 30 dní vyřadí: cukr alkohol obiloviny luštěniny mléčné výrobky Základem jídelníčku jsou tedy kvalitní bílkoviny, tuky,…

12. Třezalka je teď moje velká kámoška

12. Třezalka je teď moje velká kámoška

Většina z vás asi ví na co se třezalka a hlavně čaj z ní, používá. Ano. Na uklidnění, zklidnění, podrážděnost, nervozitu atd.

Musím říct, že minulý týden jsem ji FAKT potřebovala.

Víte, už delší dobu jsem se cítila unavená, bez energie, rozlámaná. Měla jsem pocit, že mě pořád někde něco bolí. A k tomu se mi blíží moje alergická sezóna… (Jo – vím… už mi dávno není dvacet, tak co bych chtěla, že? 🙂 )

Ale – právě, že CHCI. 🙂

Chci se cítit v klidu a v pohodě. Nemátožit se každým dnem, ale naplno jím projít a užít si to. Chci, aby mě nebolely záda a za krkem… A chci, aby mi ta pitomá alergie dala pokoj.

Chci mít zpátky svůj „drive“ a pokračovat na cestě za svým životem snů. S elánem, energií, vervou a nadšením. A ne se po té cestě jen plazit – a to ještě  s vypětím všech sil.

A tak jsem se rozhodla.

Řekla jsem si, že zvládnu 30-ti denní program tzv. restartu těla.

Ne, není to žádná šarlatánská metoda. Klidně si tento program můžete „vygůglit“. Jmenuje se WHOLE30.

A spočívá v tom, že na 30 dní vynechám ze stravy to, co nejčastěji páchá v těle problémy.

Jsou to:

-cukr

-alkohol

-obiloviny

-luštěniny

-mléčné výrobky

A už vás slyším 🙂

Je to jednoduché – kvalitní bílkoviny, potřebné zdravé tuky, zeleninu a ovoce 🙂 (Ne, není to fádní jídelníček. Receptů na zajímavá jídla pode pravidel WHOLE30 jsem našla mraky 🙂 )

Během těchto 30-ti dnů se má moje tělo tzv. restartovat. Mají v něm začít znovu fungovat správné hormonální procesy. Má se naučit přijímat energii z tuků a nikoliv z cukrů. Má mi pomoci vypěstovat si zdravý vztah k jídlu. Zbavit se řady zdravotních problémů  a spoustu dalších úžasných věcí.

Po těchto 30-ti dnech pak začnu postupně znovu zavádět do svého jídelníčku i ty vynechané složky a budu sledovat, jak je snáším a jestli mi nedělají problém…

Zní to hezky, srozumitelně, logicky – a jednoduše 🙂

Jenže… nikdy bych nevěřila, jak se mnou dokáže vynechání cukru zamávat.

Přečetla jsem si spoustu materiálů, knihy, zkušenosti druhých – a tak jsem věděla, že první týden bude těžký. Druhý že taky ještě nebude sranda. Ale pak že už se to začne lámat k pozitivnu.

Řeknu vám, že číst si to a prožít to, je véééééliký rozdíl 🙂

Obzvláště, když veškerou energii moje tělo bralo jedině ze sacharidů.

A hned první den, kdy jsem mu tuto jeho pohonnou hmotu neposkytla, mi to dalo pořádně sežrat.

Třeštila a točila se mi hlava. Byla jsem neuvěřitelně unavená a slabá. Měla jsem pocit, že nezvednu ani ruku. Sužoval mě příšerný hlad, přestože jsem se pořádně najedla. (Upřímně – daleko více než obvykle jím. Jen jsem vynechala vše co obsahuje cukr.)

A ke všemu jsem byla příšerně, ale příšerně podrážděná. Doslova VZTEKLÁ.

Další dny to bylo skoro stejné. Jen energie se trošičku zvedla a hlava po dvou dnech přestala bolet a točit se.

Ovšem fáze „Zabiju je všechny!“ přetrvávala dál.

A tak jsem si vzala na výpomoc třezalku. Je to úžasná holka. Čaj z ní mi pomohl tyto dny ve zdraví a bez úhony přežít 🙂 (Abych nezabila já někoho – a aby oni nezabili mě.)

Ten týden nebyl lehký.

Podrážděnost. Hlad – tedy chuť maskovaná za hlad (celý týden mě v představách pronásledoval zákusek „Indiánek“). Únava a vyčerpání (spát jsem chodila v osm, nejpozději v devět).

K tomu venku pošmourné únorové počasí…

Ne. Ten týden opravdu nebyl lehký.

Jako každý začátek nějaké důležité změny. Nejprve se člověk musí poprat. Ukázat, že to se změnou myslí vážně a když to zvládne a pokračuje dál, začnou se projevovat výsledky.

U mě po tom prvním týdnu přišly.

Únava zmizela. Ještě to není ta avizovaná „tygří fáze“, ale jsem v pohodě a nepadám slabostí. Podrážděnost vystřídala vnitřní pohoda. Najednou mám opět hromadu nápadů a chuti se pouštět do dalších kroků na své cestě za životem svých snů.

Začala jsem si vychutnávat jídlo (ne ho do sebe rychle naházet). Vychutnávat 🙂

Díky očištěným chuťovým pohárkům jsem navíc překvapená, jak úžasně dobré jídlo JE. Jak fantastickou chuť má např. jablko nebo mango, oliva. A že jádra oříšků jsou sladká 🙂

Takže – když vydržíme, povede se to.

Moje rada tedy zní:

Aby se změna pro kterou jste se rozhodli povedla, musíte vědět PROČ tu změnu chcete. CO jí chcete dosáhnout. A CO a JAK jste ochotni pro ni udělat. A pak se do ní pustit a vydržet.

A je jedno jakou změnu si přejete – jestli zhubnout, začít se učit cizí jazyk, najít si nové zaměstnání, najít si životního partnera, upravit svou životosprávu a nebo rozjet podnikání… Tyto 4 otázky je potřeba si pravdivě zodpovědět. Sami sobě.

Každá změna totiž začíná v nás. V naší hlavě. V našem nastavení.

P.S.   A do začátku se – jen tak pro jistotu – zásobte třezalkou 🙂

11. A opět ta předsevzetí…

11. A opět ta předsevzetí…

Dáváte si novoroční předsevzetí? Říkáte si, že tentokrát to skutečně dodržíte? Že budete cvičit, abyste zhubli. Budete zdravě jít. Přestanete kouřit. Konečně dotáhnete do konce ty dlouho plánované a doposud nezrealizované nápady a projekty? A pustíte se do tohoto? S vervou a nadšením, s veškerým elánem a…

10. Dejte si nohy nahoru…

10. Dejte si nohy nahoru…

Zaznamenala jsem, že si spousta lidí říká: „Šťastný budu – AŽ  zhubnu, AŽ vydělám ten první milion, AŽ si koupím to vysněné auto, AŽ budu mít ten parádní barák, AŽ pojedu na tu vysněnou dovolenou…. Zkrátka AŽ NĚKDY. A to platí i v případě, že se…

9. Znáš svého největšího nepřítele?

9. Znáš svého největšího nepřítele?

Víte kdo je náš největší nepřítel?

Je to STRACH.

Strach nás dokáže zaručeně zablokovat, zabrzdit, nebo úplně zastavit… A to hlavně v našem růstu. V našem posunu dál.

Každý máme spoustu strachů (pozor – nezaměňovat strach a fobii).

A každý ten strach nás v něčem omezuje.

Například já se bojím potopit ve vodě. Nesmyslný strach mě svazuje a já si tak nemohu vychutnat šnorchlování v moři a vidět ty podvodní krásy na vlastní oči.

Ale toto je celkem nevýznamný strach.

Horší jsou ty strachy, které nám brání se posouvat dál na cestě za svými sny a plány. Nedovolují nám se rozvíjet.

Strachy, díky kterým ustrneme na jednom místě a přes všechny snahy dělat další kroky se vždy vrátíme zase zpátky… A nebo se kvůli strachu nepohneme z místa vůbec.

Největší strach v oblasti osobního růstu  jsou strach z kritiky, z neúspěchu, ze selhání a ze ztráty.

Když jsem vykročila na cestu za svým snem, myslela jsem si, že mám ve svém životě „uklízeno“. Že jsem všechny své obavy vyřešila.

Postupovala jsem, dělala logický krůček za krůčkem, abych rozjela svůj byznys.

A ze všech stran (v odborné komunitě) jsem slyšela: „Natoč video. Video je  v současnosti nejdůležitější komunikační prostředek se svou komunitou. V online marketingu dnes nemůžeš úspěšně fungovat pokud nebudeš točit videa.“

A já jsem si pořád říkala: „Ano, natočím. Ale nejprve udělám toto a pak ještě toto…a až budu mít hotovo toto, tak páááák se pustím do těch videí…“

Vůbec jsem si neuvědomovala, že podvědomě neustále odsouvám činnost, která ve mně vyvolává nepříjemné pocity – obavy – strach.

Ovšem, jak vždy říkám, co se má stát, to se stane. Osud mi přihrál do rukou ebook našeho předního kouče Aleše Kaliny Emoční rovnice.

Jak už jsem napsala výše, domnívala jsem se, že já mám svůj život „uklizený“. Že nepotřebuji s něčím pomoci.

Knihu jsem začala číst proto, abych zjistila, jestli nedělám nějaké chyby v komunikaci a jednáním se svými dětmi.

Jenže… pak to přišlo. Jako blesk z čistého nebe.

Při čtení Emočních rovnic jsem zjistila, že nemám v životě tak „uklizeno“, jak jsem si myslela.

Konečně jsem si uvědomila, že natáčení videí odsouvám úmyslně a proč to dělám.

Doslova se mi otevřely oči a já jsem zjistila, že to co mi brání v dalším posunu je můj strach. A to – Strach z kritiky a z přijetí.

Byla jsem vychovávaná, jako ta hodná, slušná a způsobná holčička. Vždy nastrojená, upravená, zdvořilá, milá… A já jsem se tedy takto prezentovala. Takto jsem vystupovala.

Maminka s babičkou mi totiž (v nejlepším úmyslu) od nejútlejšího dětství vštěpovaly, že je důležité, aby o mě lidé smýšleli a mluvili JEN v dobrém, protože klepy dokážou nadělat spoustu zla.

Takže jsem se VŽDY snažila být co možná nejdokonalejší.

Zvládnout domácnost, dětičky. Mít je vždy čisťounké, nastrojené, spokojené… Chodit s nimi na akce, věnovat se jim. Rozvíjet je…

Dobře vařit, dobře péct – zajímat se o to CO vlastně jíme, z čeho vařím těm mým miláčkům…

Být VŽDY upravená a šik… Starat se o sebe, hýbat se, cvičit, běhat…protože takhle je to přeci správně.

K tomu se angažovat v neziskovém sektoru (ke kterému mám ze své podstaty blízko)…

A teď také co nejlépe spustit vlastní podnikání.

Vše jsem dělala s tím nejlepším úmyslem a z přesvědčení pramenícího v hloubi duše, že takto je to dobře a jedině správně.

A pokaždé pro mě bylo důležité – co si tedy o mě lidé myslí. Dělala jsem maximum proto, abych byla ta nejdokonalejší – jak to jen bylo v mých možnostech a silách a to i proto, aby o mě lidé hovořili a smýšleli kladně.

Když jsem napsala článek a dala jsem do něj opravdu to nejlepší ze sebe, co jsem mohla– stresovala jsem se, jak ho lidé přijmou. Jaké na něj budou reakce. Co když mě odsoudí… Co když nebudou souhlasit…Co když řeknou, že to co píšu je úplná blbost a bláboly…

A i když mi ji maminka s babičkou daly ve tom nejlepším úmyslu mě chránit před zlem světa, v současnosti se ukázalo, že vygenerovaný strach, který ve mně automaticky vzbuzuje, je jeden z mých největších stresorů a brzd.

Musím přiznat, že to nebylo příjemné prozření. A pár dní mi trvalo, než jsem se to dokázala „zchroupat“.

Ale po těchto pár dnech jsem se byla schopná na svou situaci reálně z nadhledu podívat a Emoční rovnici správně obrátit.

Přišlo nové uvědomění:

  • Že to co si lidé myslí je JEJICH věc – ne moje.
  • Že vždy budou lidé, kteří se mnou budou souznit na maximum.
  • A že naopak, vždy bude určité procento lidí, kteří se mnou absolutně nebudou a ani ze své podstaty nemohou souhlasit.
  • A  že vždy budou lidé, kteří řeknou:  „Jo to je dobrý, a toto mi zase tak moc nesedí…“ Ale budou mě číst, sledovat a budou se ke mně vracet…

Toto nové uvědomění mi přineslo neuvěřitelné osvobození. Ohromný vnitřní pocit úlevy.

Porazila jsem svůj strach – svou velkou brzdu v dalším posunu a pokroku.

A proto už tento týden můžete na Fb stránkách Jít za svým snem a Zdravá krása sledovat má živá vysílání. 🙂

Neříkám, že jsem před vysíláním a při něm naprosto klidná.

🙂 Kdepak. Jsem neuvěřitelně nervózní. Ale je to taková docela příjemná nervozita a adrenalin – ne příšerný strach, co si o mě všichni ti, co mě sledují, řeknou… Protože na svůj názor má každý právo a to co si myslí – a proč si to myslí – je jen jeho věc.

Rada na závěr tedy zní:

„Nejdůležitější je najít a správně pojmenovat svůj strach. Jedině tak ho totiž můžeme úspěšně přemoci.

A překonat strach je podstata úspěchu. Napoleon Hill řekl: Překonej strach a  dosáhneš cíle.

Nenechte se tedy brzdit svým strachem. Postavte se mu. Není to jednoduché, ale výsledek stoji FAKT zato.“

8. Hurá do toho!

8. Hurá do toho!

Vše ohledně začátku podnikání jsem měla vymyšlené, nastavené, připravené a byl nejvyšší čas pustit se konečně do akce. A já jsem se do ní pustila. Pracovala jsem a pracovala. Bylo období chřipek a viróz a tak jsem měla vymyšlenou kampaň, která měla lidem, díky výbornému…

7. A co investice? Jsou nutné?

7. A co investice? Jsou nutné?

Jsou. Nevím, jestli Vás tímto ujištěním potěším či naopak. Ale bez investic se při podnikání a jeho rozjezdu neobejdete. Většinu lidí však napadne pouze jeden druh investic – a to finanční. Ta je sice často nutná, ale v některých oborech a činnostech se nemusí jednat o…

6. Podnikatelský plán? A je to nutné? A jak jsem se s ním poprala já?

6. Podnikatelský plán? A je to nutné? A jak jsem se s ním poprala já?

Verzí a návodů jak ho vypracovat je spousta.

Většina lidí, když se doslechne, že chcete začít podnikat, Vám nejspíš doporučí ať si nejprve napíšete podnikatelský plán.

Učí se na středních školách, najdete je na internetu…

Já jsem věděla jak na to. Pár už jsem jich v minulosti napsala…

Jenže… a nebo právě proto…

… se mi žádný podobný dokument nyní psát nechtělo.

Cítila jsem, že tohle není to, co momentálně potřebuji.

Ano, je důležité si udělat plán postupu. Zhodnotit určité aspekty, analýzy, propočty, rozpočty…

Ale nechtěla jsem psát „nějaký suchý dokument“.

Měla jsem potřebu vše před sebou jasně vidět – a tak jsem si udělala Mapu svého podnikání.

Hezky graficky a pro mě přehledně jsem si vše zpracovala, napsala, propočítala.

Znázornila propojení jednotlivých částí, přínos jednotlivých částí – ať již finanční nebo jiné hodnoty.

Napsala si předpokládané termíny jednotlivých fází od spuštění – zkrátka vše, co jsem vnímala za důležité (a co najdete i v návodech, jak vypracovat podnikatelský plán).

Nastavila jsem strukturu a koncepci svého podnikání.

A když jsem ji měla hotovou, zjistila jsem zajímavou věc.

Že je to vlastně univerzální způsob podnikání, který by šel aplikovat na takřka jakýkoliv obor.

Byl to pro mě velký AHA moment, protože jsem viděla, že by to mohlo pomoci daleko více lidem, než jsem původně zamýšlela.

Jen jsem v ten okamžik nevěděla, jak to správně uchopit.

Několik dnů jsem kolem své rozpracované mapy podnikání bezradně kroužila. A pořád jsem se snažila přijít na to, jak to dodělat. Jak to dořešit.

A pak přišel zásah „Shůry“. 🙂

Dostala jsem pozvání na zahradní párty. Spousta zajímavých lidí, grilování, koupání v bazénu…

Jedním z hostů tam byl velmi úspěšný podnikatel a ten tehdy (v souvislosti s podnikáním) řekl dvě slova, která způsobila můj další AHA moment.

Ta slova zněla – nastavený systém.

Chápu, že Vám to jako něco převratného nepřipadá – ale mě to v té chvíli osvítilo.

Najednou jsem totiž věděla, jak pokračovat ve svém podnikatelském plánování dál.

Bylo potřeba, abych nastavila systém podnikánítak, aby byl zajímavý, přínosný, jednoduchý a snadno uchopitelný i pro další lidi.

Vrhla jsem se do práce ještě ten večer po návratu domů z oné párty.

Pracovala jsem a pracovala po řadu dalších dnů i večerů.

Od práce jsem odbíhala k dětem.

Bylo léto, po zahradě se mi neustále pohybovalo 4 – 6 malých dětí (dvě naše holčičky, dvě sousedovi holčičky – a pak někdy ještě nějaké to návštěvní dítě…), takže jsem je hlídala v bazénu, sušila, krémovala, dohlížela na pitný režim, chystala svačinky, chytala tu naši nejmenší – v té době lezoucí – když „překročila“ hranici svého akčního, bezpečného prostoru…

A k tomu jsem přemýšlela, měnila svou mapu podnikání, upravovala, počítala… Nastavovala systém.

Na stole jsem měla neustále hromadu papírů a tužku – a když mě něco napadlo (třeba při vaření nebo úklidu) rychle jsem si tam dělala poznámky, které jsem pak zase dále zpracovávala.

Vytvořit  SVOU MAPU PODNIKÁNÍ mi zabralo skoro 2 měsíce intenzivní práce.

Myslíte, že je to dlouho?

Možná ano. Ale uvědomte si, že vše potřebuje svůj čas.

Podívejte se např. na přírodu.

Zdravé semínko potřebuje určitý čas než vyklíčí, vyroste a stane se z něj květina plná vůně.

A úplně jiný čas potřebuje další zdravé semínko, aby se z něj stal statný strom.

Zdravá, dobře vykrmená housenka zase potřebuje svůj čas, aby se z ní stal krásný motýl…

A  proto i tvorba plánu podnikání – toho malého semínka, ze kterého může vyrůst velká věc – potřebuje svůj čas.

Potřebuje nutný čas, aby bylo zdravé – tzn. správně nastavené. Zaměřené nejen na finanční zisk, ale i na přínos dalším lidem.

Takže – strukturu podnikání a systém podnikání jsem si hezky a přehledně připravila.

A teď už je potřeba „JEN“ rozjet ten svůj byznys, abych vyzkoušela, jestli to, co jsem do systému podnikání zpracovala, bude fungovat 🙂

A jestli tím budu schopná pomoci druhým zlepšit jejich život, zdraví – a nebo také – jít za životem jejich snů.

Rada na závěr tedy zní:

„Vytvoření svého podnikatelského plánu, svého postupu, věnujte opravdu velkou dávku pozornosti – a klidně i času.

Nelelkuje a nebabrejte se v maličkostech, ale pracujte usilovně na své vizi. Na tom, jak chcete dosáhnout svého cíle.

Zpracujte si konkrétně vše, co je pro Váš podnikatelský projekt důležité.

A je jedno jakou formou – která Vám vyhovuje. Jestli si podnikatelský plán napíšete, jestli si uděláte myšlenkovou mapu svého podnikání a nebo si ho nakreslíte jako komiks… J Důležitá je hlavně jeho hodnota, kterou ponese.

A nezapomeňte počítat. Čísla jsou pro úspěch v podnikání klíčová – úplně stejně jako přínos Vašeho podnikání pro druhé lidi.“

5. Podnikat, podnikat… Ale v čem?

5. Podnikat, podnikat… Ale v čem?

Potřebovala jsem najít téma pro své podnikání. Už jsem si napsala tzv. vodítko pro nastavení byznysu. Co si myslím, že lidé potřebují. Napsala jsem si i co vše umím já a čím bych mohla být lidem  prospěšná. Jenže… Uvědomila jsem si, že najít odvětví –…