Je neděle ráno a já se rozhoduji zůstat ještě jeden den v bezpečí přístavu. Tady je bezvětří a nejsou zde ani vlny, ale když zvednu hlavu a podívám se na Dunaj, tak vidím, že se to tam pěkně vlní a dnešní plavba by byla podobná té včerejší. Eva odjela ráno autobusem do Novi Sad, Jirka pomalu uklízí loď a chystá ji na čtrnáctidenní odpočinek.
Ráno byl vedle mě velký motorák, který odplul, a ještě dopoledne se vrátil. Pán s ním chtěl zacouvat vedle mě, nefoukalo, nebyly vlny, ale i tak ho to snášelo a povedlo se mu trefit můj přívěsný motor. Měl podstatně výkonnější motor než já, zajížděl sem už určitě nespočetkrát a také nezacouval. Uklidnil jsem se, moje včerejší zajíždění nebylo tak hrozné. Pak jsem si vzpomněl, jak nám to bylo ukazováno v Chorvatsku na praktickém kurzu. Plout podél lodí a pak otočit kormidlo a loď o 90°. To by nejspíš fungovalo, ale zkoušet jsem to nechtěl a pánovi jsem také radši neradil. Povídal jsem si s Jirkou a on mi nakonec prozradil, že s Evkou se jim povedlo zacouvat do dvojité mezery mezi lávky na molu také až na několikátý pokus.
Rozhodl jsem se, že přívěsný motor musím sundat. Blížil jsem se do Rumunských vod a motor jsem neměl na řetězu. Všichni mi říkali, že o něj přijdu, že bude stačit na chvilku z lodi odejít. Když jsem si ho otloukal nebo byl otloukán někým jiným, tak to byl další důvod k jeho demontáži. Pro jistotu jsem ho uvázal za rampu a povolil šrouby, pak jsem ho přemístil do kokpitu a následně do salonu k plachtám hned vedle měřáků. Říkám si, že tam nebude překážet, ale on překáží. Je moc dlouhý a nemohu nadzvednout sedačku v salonu, tak se ho snažím posunout ještě o pár centimetrů, dokud nepřestane vyčnívat. Stejně tam není umístěn ideálně. Pořád něco na přístrojích předělávám a potřebuji celý panel vyndávat, teď tam překáží motor. I tak ho tam nechávám a budu si muset s menším manipulačním prostorem poradit.
Protáhl jsem kabely od stěžně až k rozvaděči. Musel jsem složitě vytáhnout původní kabely které tam byly. Ke stěžni chybí jeden drát (lanko), ale ten nemám. Kdybych nezkracoval kabel ke světlu v koupelně, tak ten se dal použít a do koupelny jsem mohl použít kratší. Dolil jsem 20 l nafty. Je tady opět na padnutí. Levá strana světel je opět již poněkolikáté zapojena. Teď musím zjistit, které kabely jsou u stěžně, na které zásuvce.
Nemohu najít žádný opalovací krém s faktorem 50. Uklidil to Zdenda nebo se ztratily. Jsem schovaný bud v salonu nebo v kokpitu pod bimini. Dnes nikam vážně nepluji venku fouká 18 m/s a zítra to má být podle předpovědi lepší.
Byl jsem s Jirkou na obědě v mé hospůdce. Dali jsme si jedno pivo, řecký salát a ledovou kávu. Povídáme si a já pořád opakuji, že mám strach z Železných vrat. Jirka mně utěšuje a vysvětluje, jak se vyvázat k jednomu vazáku, jak se držet jen přehozením předního a zadního lana. Podle povídání to je jednoduché, ale jaká bude realita?
Odpoledne přijíždí Eva. Pomalu se sbalili a odjeli směr Česko. Jirka je důchodce a času má dost, ale Eva jde zítra do práce. Přijela za ním do Novi Sad a tam také nechala auto, proto ty složité manévry. Jirka mi tady nechal jachtařské rukavice.
Mám měřák Northstar Explorer M310. Ten mám teď elektrikářskou páskou přichycen k vinšně, což není moc praktické. Kabel je od něho protažen kolem dveří do salonu. Chtěl bych mít všechny přístroje na posuvných dveřích do salonu. Mám ze sklolaminátu vyrobenou přístrojovou krabici, do které chci vše umístit. Budu muset na lodi pájet. Velkou mikropájku na 230V sebou nemám, tak zkouším „hračku“ na 12V. Nejdřív jsem však musel připojit samotnou pájku na baterii. Použil jsem wagospojky a kus elektrikářské pásky. Zkouším pájku a jsem překvapen, nahřívání nějakou dobu trvá, ale cín krásně teče. Zkouším pájet, ale to už nejde. V momentu, kdy přiložím pájku k nějaké měděné plošce a chci roztavit cín, tak mi měď veškeré teplo odvádí a cín se nerozteče. Po prvotním nadšení jsem se rozhodl nechat přístroje tak jak je mám. Potřebuji vidět hloubku pod kílem, to že je přístroj jinde, než bych chtěl musím vydržet.
Přerovnávám loď a narážím na zimní bundu. V počasí, které tady panuje bych to bez zimní bundy určitě nevydržel 🙂 .
Večer jsem vyrazil na místní korzo a šel jsem na gyros. Než si objednávám, tak se ptám na platbu kartou a dostávám zápornou odpověď, tak se ptám na platbu eurem a druhá záporná odpověď. Procházím až na druhý konec a hledám něco dobrého. Nakonec jsem se vrátil do mé oblíbené restaurace Na Růžku. Tady jsem si dal opět pivo Tuborg a šopský salát. Tady s platbou kartami problém nemají. Plánuji, co ještě večer udělat, půjdu se opláchnout možná na toaletu a zalezu do postele. Zítra chci vstávat po čtvrté hodině. Vše připravit, a ještě za šera vyplout, abych se aspoň někam posunul, než případně zase začne foukat. Do přístaviště přicházím již za tmy, v budce, kde včera seděl majitel nebo správce se nesvítí a nikde nikdo není. Jak to udělám s vrácením čipu a platbou zatím nevím.
Baterie mám plně nabité a vodu doplněnou. Během dne jsem přelil 20 l kanystr, takže zase na nějakou dobu mám palivo v hlavní nádrži. Pevně doufám, že se zítra dostanu za Golubač. Je to podle obrázků hezký hrad na skále nad Dunajem. Chtěl bych doplout do Rumunské Orsova, kde bych chtěl zakotvit a čekat na úterní přeplavbu železnými vraty. Všichni mi říkají, že to dám úplně v pohodě. Já odpovídám, zavolejte televizi, rozhlas, youtubery a čumily, protože to bude určitě obrovská komedie.