O mně

Kdo jsem?

Tak to je na první pohled jednoduchá otázka.
Začal bych fakty. Ten, kdo se skrývá za těmito slovy, je mužem, který se narodil v minulém tisíciletí jako několik významných osobností, včetně Karla IV., Aloise Jiráska, Tomáše Garrigue Masaryka, Karola Józefa Wojtyły či Václava Havla. Jak je vidno již něco málo tedy pamatuji 😊.
Vystudoval jsem VŠST v Liberci a následně začal učit na Střední průmyslové škole v Třebíči. Zde zůstávám i nadále jako učitel „počítačových sítí“ a tak trochu ještě správce IT. Jak dlouho bude toto angažmá ještě trvat je v dnešní době hodně závislé na AI (umělé inteligenci). Umělá inteligence všechno ví, všechno zná a dovede to i zajímavě vysvětlit. Já všeználek nejsem a občas musím i něco nastudovat.
Děti mám již dospělé (to neznamená, že rozumné). Cestování a turistice se věnuji celý život. V poslední době (už to je nějaký pátek) jsem se rozhodl „jít za svým snem“ a pořídil jsem si menší plachetnici, o které, a nejen o ní bych zde chtěl psát.
Na úvod zatím snad postačující informace.

Kdo z nás neměl v dětství nějaký „nesplnitelný“ sen? Myslím si, že každý nějaký ten sen měl a možná i pořád ještě má. Já ho měl také. Mým snem bylo, postavit si plachetnici a plout po mořích a oceánech. Navštívit známá i neznámá místa a vidět věci a místa, které tady (doma) jen tak neuvidím. Jako kluk jsem tomu moc pomoct nemohl, za hranice jsme nesměli a nebyla ani loď. Chodil jsem do kroužku vodních skautů (tenkrát ještě pionýrů) a jezdil na vodácké tábory. To co jsem ještě tenkrát mohl, bylo modelaření. Navrhoval jsem a stavěl malé plachetnice, kde jim je dnes konec. Navrhl jsem si i „motorový bojový člun na pohon s pádly”. To pojmenování mám pořád v paměti a naši se tomu hrozně smáli. Na tento modelářský projekt nikdy nedošlo, škoda.

Roky plynuly a sen se sám od sebe ne a ne splnit. Na konci léta (2016) jsem si tedy řekl, tak to tedy ne. Každý má „jít za svým snem“ a začal jsem se snažit o trochu víc než doposud. A zde začíná můj příběh a jednotlivé příspěvky na tomto webu.