MDČR

Přípravný kurz v Šibeníku jsem zde již popisoval. Po návratu z Chorvatska jsem se hned přihlásil na teoretickou přípravu na zkoušky MDČR. Tento kurz byl přesně týden po návratu z Chorvadska. Protože jsem koketoval s konkurenčním YachtServisem, tak jsem si u nich koupil knížku „Námořní jachting“. Obsahuje snad vše co je potřeba na zkoušky. Samozřejmě jsem studoval i z knihy „Staňte se kapitánem“ od Romana Verby. Na YachtServisu je těch knih mnohem víc, když si budete něco objednávat, tak upozorňuji, že zmiňovaná knížka obsahuje angličtinu, námořní právo, COLREG, navigaci, meteorologii, nautiku, první pomoc. Já si tam objednal i knihy, které jsou v této velké již obsaženy, ale vracet nic nebudu, v té zmiňované to je oproti samostatným knížkám trošku ošizené.
Ve volných chvílích po absolvování praktického kurzu v Chorvatsku a před zkouškami na MDČR jsem obíhal doktory, je toho potřeba docela hodně a za jeden den se to stihnout nedá. Na zkouškách však bylo několik kolegů, kteří to mají prý po telefonu. Já jsem holt obíhal doktory a následně všechny potřebné papíry v originále vezl do Brna, protože tam je z Třebíče nejbližší lékař vyžadovaný MDČR. Tam vše trvalo cca 10minut. Doktor nakoukl do papírů a pak otevřel knížku s čísly na barvocit. Napsal posudek, dal razítko, vybral poplatek a popřál úspěch u zkoušky.
Na kurz jsem jel v sobotu, týden po absolvování praktického kurzu (5.11.2016). Kurz se konal v Českém yacht klubu pod Vyšehradem. Začátek v 9:00. Místnost byla vymrzlá a všichni se lepili na právě zapálená kamna. Dopoledne se řešila navigace. Příklady KK na KV, KV na KK, náměry a jejich přepočet a zakreslení do mapy. Protože se v klubu nevařilo, tak na oběd jsme vyrazili do nejbližší restaurace Podolka. Po obědě už jen povídání o dalších tématech. Roman zkouší meteorologii, tak povídá hlavně o ní. Před čtvrtou hodinou je konec. Přípravný kurz byl zajímavý a bez něj bych zkoušky určitě neudělal. Přednášejícím byl Roman, před pár dny jsem ho potkal v Šibeníku, kde vedl praktický kurz jiné skupiny uchazečů o skipperské zkoušky.
Jak probíhá zkouška?
Na zkoušku vyrážím dnes (8.11.2016) v 7:00 autobusem. Má představa je, že dojedu do Prahy a dojdu do yacht klubu, kde si sednu v hospůdce, dám si tam kávu, čaj nebo něco jiného a ještě se podívám do materiálů. Již cesta však byla nestandardní. Příjezd se opozdil o hodinu, rozkopaná dálnice udělala své. Do klubu přicházím v 11 hodin. Hospůdka zavřená, v kamnech se netopí, kustod mi oznamuje, že občerstvení otevírá ve dvě a mohu počkat na verandě. Mířím tedy na verandu a snažím se vyndat studijní materiál. Slyším, jak mi pomalu mrznou kosti, a mám strach ohnout ruku, aby se nezlomila. Po čtvrt hodině přichází dva kolegové, jeden jde na „B“ a druhý vytahuje mapu a začíná si do ní malovat. Přichází další pán, kterého později identifikuji jako zástupce YachtNETu. Otevírá klubovnu a jde topit. Radí nám, ať si zajdeme za kustodem pro něco teplého. Neodporuji a vyrážím. Vlezu do hospůdky a prosím o něco teplého. Kustod si něco začal mumlat, ale mohu si koupit teplou kávu. Hrnek držím obouruč a jdu po schodech do klubovny. Kamna již hoří, ale podle všeho vysávají veškeré teplo v místnosti, zatím nehřejí. To se do deseti minut mění a začínají hřát. Je pravé poledne a je nás už dost, aby se mohla zkouška zahájit.
Dorazila paní z MDČR a donesla několik navigačních příkladů. „Několik příkladů“, nekoukejte na souseda, ten má něco jiného a opisovat se nedá. Na příklad máme hodinu, ale s Romanem to máme nacvičené na 10 až 15 minut. Bál jsem se, že tam budu mít chybu a paní mě vyhodí, tak radši sedím a čekám. Přišel první odvážlivec, paní se podívala na výsledek a řekla, že se má vrátit na základní školu a papíry mu vrátila. Druhý dopadl stejně. Tak jsem to zkusil, paní se usmála, řekla dobrý, a že mohu jít na zkoušecí kolečko. U zástupce YachtNETu si beru test a ten vyplňuji. Po přihlášení na zkoušky jsem dostal z YachtNetu pár „vybraných“ otázek z testu. Vybrané nejsou vybrané, ale testovací. Nic jiného než zaslané jsem nemusel řešit. Otázky sem dávat nebudu, možná budou příště jiné. Na stejném papíře je test z angličtiny. Opět to samé, v emailu jsem je už viděl. Hodně se mi ulevilo. Kdybych to byl tušil, tak budu klidnější a budu před zkouškou spát. Jdu k dalšímu zkoušejícímu, to je Roman. Ukázal na synoptickou mapu a chtěl vědět co to je a co na ní je. Jak jsem psal, vysvětlí to na kurzu a nebudu to tady popisovat. Pokračuji dál k sestřičce na zdravovědu. Roman říkal, že buď přijde pěkná, nebo ta druhá. Přišla ta pěkná. To je docela problém, soustředit se na otázky a ne na sestřičku vše komplikuje. Otázky celkem jednoduché, já si vytáhl: Otevřená a neotevřená zlomenina, Úraz elektrickým proudem, Základy oživování (A,B,C). Poslední a psychicky nejsložitější byl nejspíš kapitán Adam. Je to starší a přísně vyhlížející pán. Ukazuje mapu a ptá se co to je a co z mapy dovedu zjistit. Pak ukazuje jižní kardinální znak. Jak vypadá za dne (barvy), jak vypadá v noci (blikání). Jak ho obeplout. Následuje maják blikající 5+3 v sérii. Samozřejmě výška a viditelnost. Otevře ušmudlaný kroužkový pořadač a ukáže na obrázek. Jste na této lodi, kdo má přednost. Pozor, nejedná se většinou o normální loď, ale má na sobě nějaké denní znaky: rybářské plavidlo, neovladatelné plavidlo … Pak následují světla (osvětlení lodí) a poslední jsou denní znaky. Náhodně listuje a ukazuje na obrázky. Přednosti jsou trochu jiné obrázky než na lodi nebo u zkoušky v Chorvatsku dvě lodičky.
Vše hotovo, v protokolu, který si nosím je zapsáno vyhověl. Vracím se za zástupcem YachtNetu. Dostávám formulář na praxi a praktickou zkoušku. Vyplním na obojím iniciály a jdu za ním znovu. Domlouváme se na datech praktické zkoušky v Šibeníku. Formulář doplňuje a podepisuje.
Veškeré dokumenty dávám do přidělené složky a jdu za paní z MDČR. Žádám ji o kontrolu potřebných dokladů. Usměje se, mám vše a mohu jít. Jsou dvě hodiny odpoledne, mám jízdenku na 18:20. Letím na Florenc a hned k okénku. Žádám zamračenou a šíleně nepříjemnou paní o pomoc, stornuje jízdenku, platil jsem z účtu, peníze se tam vrátí s penálem 25Kč. Nová jízdenka je od konkurenční firmy a odjezd je v 15:10. Vycházím před halu a koukám na autobus stejného dopravce, s kterým jsem měl jet večer. Odjezd 14:20. Mám smůlu, už se s ním nedomluvím, protože jsem si lístek před minutou vyměnil za konkurenční. Domů jsem se dostal opět s hodinovým zpožděním díky rozkopané dálnici.
Na zkouškách s námi byl kolega, který dělal MDČR „B“. Ten má na příklad 1:30. Musím říct, že čas využil do poslední minuty. K paní z MDČR šel na kontrolu výsledků několikrát. Potěšující je, že když to měl špatně, tak si to šel opravit. Koukal jsem se mu do papírů i na mapu a byl jsem v ten okamžik rád, že jsem šel jen na „C“.
Průkaz má dorazit poštou na korespondenční adresu, nečeká se na jeho vystavení. Paní to musí donést na MDČR a tam to nějakou dobu budou zpracovávat. Veškeré zprocesování trvalo jeden měsíc. Začátkem prosince jsem dostal MDČR „C“.