Po aktivním létě jsem pořád nějak nabit energií a přemýšlím co s tím. Nakonec jsem se rozhodl, že bych možná někdy chtěl vyzkoušet loď na řece nebo na přehradě. Hledal jsem tedy na internetu, kde se dá udělat VMP – vůdce malého plavidla (M + S). Našel jsem několik firem po celé republice a byl jsem už připraven vyrazit do Prahy, ale ještě jsem se radši podíval na stránky místního Avaryachtu. Kurzy tam mají, ale jen občas. Po několika emailech jsem měl však jasno, na kurz půjdu do Avaryachtu a na zkoušky nejspíš do Prahy. Protože jsem chtěl mít motorák i plachetnici bez omezení, tak jsem si domluvil termíny praktické zkoušky na 25.9.2017 pro plachetnici a 2.10.2017 pro motorák.
Jak probíhá výuka a zkouška? Přijel jsem na Brněnskou přehradu a uviděl tam staršího a sympatického pána, který tam někomu vysvětloval, jak opravit loď. Druhý pán mu ukazoval fotky koupené lodě a vyptával se kde, jak a co opravit. Ten pán co se vyptával, tak byl hodně zajímavý. Normální člověk má knír pod nosem, ale tento pán byl hladce oholen a knír i přesto měl. To co mu vyrůstalo z nosu, by dokázalo zakrýt i otevřená ústa. I pán Navrátil z toho jeho kníru/nekníru byl nesvůj a pořád se chytal za nos a kontroloval si ho. Naštěstí to nebylo infekční a schůzka byla po půl hodině ukončena. Byl jsem na řadě. Nechtěl jsem vypadat jako nějaký frajer a na otázku, jestli jsem už někdy plul, jsem odpověděl, že trochu. Pán Navrátil připlul k molu s plachetnicí, no s plachetnicí, s plachetničkou a začal mi vše vysvětlovat. Zeptal se, odkud fouká vítr, podíval jsem se na vějičku a odpověděl jsem. Dozvěděl jsem se, že fendr není fendr, ale odrážeč, vanty nejsou vanty, ale upínače. Chvilku jsme se na přehradě cachtali a bylo to docela fajn. Téměř žádný vítr, žádné vlny, rychlost chodce na břehu. Pak se zeptal, proč si chci udělat doklady na loď, jestli mám loď. Trochu jsem zalhal a přiznal jsem chorvatské papíry a „C“ MDČR, někdy bych možná chtěl na přehradu. Podíval se na mne a zeptal se, jestli si chci po přehradě zajezdit nebo to ukončíme, bude pršet a ztrácíme prý čas. V bezvětří jsem si moc jachtat nechtěl, tak řekl ať přirazím k molu a mohu jít. Praktický kurz na plachetnici i zkouška byla ukončena a já byl spokojen.
Druhý týden jsem vyrazil na kurz a praktickou zkoušku přímo do sídla firmy Avaryacht. Tentokrát jsem nebyl na motoráku sám, ale přijel ještě nějaký táta se synem. Projeli jsme se v přítoku do přehrady. Dozvěděl jsem se, co znamená plavba ve skluzu a výtlaku. Pán Navrátil byl opět super. Všichni jsme si vyzkoušeli nějaké základní věci, připlutí k tonoucímu, k molu, otočení v řečišti, … Pak řekl, že si můžeme trochu zablbnout, ale to se nesetkalo s moc velkou odezvou. Musel nás nutit dát plný plyn, musel nám ukázat, jak udělat několik koleček na řece v plné rychlosti. Kolega už přesedával, protože náklon byl takový, že jeho zadek jel po hladině ve skluzu také, docela sranda.
Na teoretický kurz jsem pak šel v pátek a sobotu (6. a 7. října). Školitel věděl, co bude v testech a přizpůsobil tomu i výklad. Prokládal to příhodami z jachtingu. Zažil toho docela hodně a nejvíc se příběhům smál on. Jen něco málo z mnoha. Povídáme si o tom, jak se chovat v nebezpečí a jak přivolat pomoc. Pokračuje tím, že světlice prý nepálí, ale vzduch vycházející z dolního konce dokáže zranit. Jeden kolega se ptá, jak to je s legálností střílení světlic jen na zkoušku. Odpovídá, že oni si to nezkoušeli, byli v nouzi. Klienti chtěli zažít bouřku na moři a on neodmítl. Následovalo to, že v Baltském moři volali o pomoc a stříleli světlice. Do přístavu je táhla vojenská loď. Nejspíš velká sranda, protože se tomu půl minuty smál. Další příhoda. Po třech dnech plavby z Albánie do Itálie přestalo foukat úplně právě v místech, kde jezdí pašeráci. Pokračoval po ukončení smíchu. Přijela pohraniční stráž nebo celníci, to je vcelku jedno a chtějí je zkontrolovat. Oni však ve vlnách mají strach přirazit svojí plachetničkou k jejich ocelovce. Ok – hoďte nám lano, odtáhneme si vás. Zastavili, až v přístavu odkud před třemi dny vypluli. Na motor však cesta trvala jen pár hodin a pánové z toho byli na omdlení. Po deseti minutách bylo vše zkontrolováno a oni se ocitli před rozhodnutím plout znovu do Itálie. Nakonec tam i dopluli, ale zpoždění bylo velké. Těch příhod bylo skutečně hodně a nebudu je tady popisovat, ale když sedím doma a tohle píšu, tak si říkám, že to nejspíš byla vážně sranda.
Jinak byl kurz fajn a všem ho doporučuji. Dělají i specializované semináře. Možná se na ně někdy podívám, ale letos to určitě nestihnu.
Dnes (17.10.2017) jsem byl na zkouškách. Nakonec jsem nejel do Prahy, ale Avaryacht nás všechny přihlásil na zkoušky do Přerova. Na zkoušce jsem měl být v 13:00. V té době se začala dělat prezence a kontrola dokladů. Šli jsme si sednout k počítači a čekali na zkušebního komisaře. Ten přišel, udělal bu-bu-bu a popřál nám úspěch u zkoušky. Všechny otázky jsou dostupné na internetu. Dostanete je případně i na kurzu. Je to klikačka a funguje to tak, že první test je na „M“ – motorák. Když uspějete u tohoto kurzu, tak pak pokračujete na testy „S“ – plachetnice a „C“ – příbřežní plavba. To „C“ není nic moc. Je to do vzdálenosti 1NM od pobřeží. To je vážně málo a chorvatské papíry i MDČR je lepší řešení. V testu je možné udělat i nějakou chybu, ale díky zveřejněným otázkám na internetu není problém odpovědět na vše správně.
Pár poznámek. Existuje VMP – vůdce malého plavidla, tento průkaz platí pouze u nás.
Druhou a lepší variantou je zaškrtnout v přihlášce MZP – mezinárodního průkazu vůdce rekreačního plavidla. Jedná se o totožný průkaz a totožné testy s tím, že tento průkaz platí po celé Evropě. Pak si můžete dovolit překročit hranice nebo vyrazit na loď třeba do Francie.
Ještě jedna ořezanější varianta – neabsolvovat praktický kurz, ale pak dostanete průkaz s omezeným výkonem motoru a plachetnici s omezenou velikostí plachet.
Snad tyto informace někomu pomohou.
„jít za svým snem ⚓“