Motor, to je kapitola sama pro sebe.
Původní motor v lodi byl Volvo Penta MD6A. První závada, která se na něm projevila bylo prasklé čidlo tlaku oleje. Přes toto čidlo vytékal olej z motoru do studánky. Tato závada byla již při koupi lodě, ale nepřišel jsem na to. Opravit tuto závadu nebyl zase tak velký problém, stačilo koupit nové čidlo a nahradit ho. Objednával jsem ho někde v Holandsku a nechal jsem si ho poslat přímo do maríny.
Druhý problém byl ten, že blok motoru byl zalepený nějakou bílou lepící hmotou. Z největší pravděpodobností prorezavěl a přestal těsnit. Začal jsem nejdřív shánět nový blok motoru. Našel jsem ho ve Francii v neznámém stavu. Vydat se na výlet a zjistit, že blok je na tom ještě hůř než ten můj nebo ho rovnou koupit a vyhodit jsem nechtěl. Pomalu jsem si začal pohrávat s myšlenkou jiného motoru. Při opravě lodi jsem se synem motor vytáhl a teď ležel v garáži.
Hledal jsem na internetu nové i použité motory s trochu vyšším výkonem a po mnoha a mnoha hodinách, dnech, týdnech a možná i měsících jsem společně s Pavlem (kolega jachtař ve Švédsku) našel motor Yanmar 2GM20. Stál 8 000,-SEK a nacházel se v Söderköping ve Švédsku. Jak vyřešit jeho přepravu? Koupě je jednoduchá, pošlou se peníze na účet a je hotovo, ale jak dovést motor domů. Nakonec jsem se domluvil se synem, že si pro motor dojedeme autem. Připravil jsem „stoličku“, na kterou jsem chtěl motor ve Švédsku postavit, nacouvat k ní a přestrčit ho dovnitř. Nakonec to bylo mnohem jednodušší.
S majitelem jsem se domluvil na to, že si pro motor přijedu v sobotu. V pátek odpoledne hned po práci jsem sedl se synem do auta a vyrazil na sever. Jet po mostě nebo trajektem? Zvítězila varianta trajektu. Po silnici by to znamenalo velkou zajížďku a spotřebu paliva. Pak ještě platit míto za použití mostu. Trajektem to vyjde časově i finančně stejně, jen sedíte nebo ležíte a čekáte až zakotvíte na druhé straně. Do Rostocku jsme dojeli večer s předstihem a čekali na trajekt. Ráno jsme byly ve Švédsku. Byl duben a domníval jsem se, že bude i velká zima, ale byl jsem velmi překvapen. Již od rána svítilo krásně sluníčko a bylo nádherně. Po cestě jsme se zastavili na ruinách a dokonce se mohli i koulovat.
Na benzinku do Söderköpingu jsme dorazili s mírným předstihem, a tak jsme poobědvali. Kolem nás chodil starší muž a někoho vyhlížel. Je to Gunar nebo to není Gunar? Nakonec se ukázalo, že to je skutečně člověk, od kterého jsem motor kupoval. Chodil kolem a díval se po SPZkách, ale naši prý nějak přehlédl. Motor měl složený u svého mechanika. Byl v dodávce a v dřevěné krabici od nového motoru. Stolička na přehození motoru byla zbytečná, dalo se s otevřeným kufrem nacouvat až k dodávce a motor přestrčit. Co byl problém, tak to byla právě ta dřevěná krabice, ta se do mého auta o cca 3cm nevešla. Nebylo potřeba ji zkracovat, stačilo ji prostě jen sundat z palety a motor se do kufru vešel, jak kdyby tam patřil. Přivázat ho kurtami, aby se někde v zatáčce nepoložil a tradá jedeme domů.
Zase večer na trajekt a ráno přes Německo domů. Ještě několik dní jsem měl motor v kufru než jsem ho v garáži sundal a nechal chvilku odpočívat do opravy.
„jít za svým snem ⚓“