Plula loď, neplula, jenom tak blbnula

Před pár dny jsem zde psal, že loď budu spouštět na vodu v Bratislavě 6. července. U nás se říká „člověk míní, pán Bůh mění“. V úterý mi volal přepravce a oznámil mi, že naložení ve středu a spuštění na vodu ve čtvrtek nestihne a navrhl posunutí o jeden den. Já s ohledem na to, že potřebuji dodělat spoustu dalších věcí a pořád nějak nestíhám jsem navrhl naložení v neděli a složení v pondělí. Prý to není problém a teď mám domluvený jeřáb na neděli v 17:00 a v pondělí budeme loď dávat na vodu v Bratislavě.
Ve čtvrtek jsem volal následně do Bratislavy a omlouval jsem se za to, že nepřijedeme a přijedeme později. Dozvěděl jsem se, že si firma posunula volný den (svátek), který byl ve středu na pátek, aby se jim prodloužil víkend. Přitom minulý týden jsem byl ubezpečen, že se v pátek normálně pracuje. Docela jsem si oddech, protože domluvit se na pouhém posunutí převozu o jeden den by znamenalo obrovské komplikace při skládání.
Před čtrnácti dny jsem objednával nová poziční světla a průchodky palubou ve firmě „marine sport“. Psal jsem jim, že se s objednávkou nic neděje. Pak jsem jim i volal a byl jsem ubezpečen, že objednávku odešlou. Jenže do dnešního dne nic. Když jsem jim volal, tak jsem se dozvěděl, že kolega si prý moji objednávku nepamatuje, tím pádem ji nejspíš neodeslal!!! Zdenda to bude muset v pondělí v Praze vyzvednout a do Bratislavy dovést, to se určitě vyplatí.
Zítra (v sobotu) ještě jedu nechat dovařit čelen. Kamarád mi na laseru vypaloval díly také čtrnáct dní a já to pak honím na poslední chvíli. Ano, měl jsem začít po zimě dřív, ale po loňském neúspěchu jsem se k tomu nebyl schopen nějak dotlačit.
Už vím, že vše určitě nestihnu, ale obávám se, že když budu dodělávat ještě rok, tak pořád budu říkat, že to není ono. Něco prostě dodělám po cestě. Bez rádia se budu muset pár dnů obejít. Snad ho po cestě zapojím. Solární kolektor? Mám se snažit ho zprovoznit? Teď leží v garáži a pokaždé, když jdu kolem, tak na mě smutně kouká.
Upravuji a dopisuji koncem měsíce.
Loď se nakládala skutečně v neděli 9.7.2023 a do Bratislavy vyrazila den na to. Já jsem jel s Katkou a po cestě jsem se stavoval ještě v Avar-yachtu, kde jsem kupoval rolnu a kotevní lano. Pak jsem koupil ještě propojku lano kotva. Do Bratislavy jsem dojel chvilku po deváté a s pánem, který nám umožnil vjezd a složení lodi jsem se na všem domluvil. Připravil jsem si lana na držení lodě a seznámil s dalšími lidmi, kteří budou při spouštění na vodu asistovat. Vjezd do loděnic je zpoplatněn a není to nic levného (každé vjetí je 20€). Nakonec i toto dopadlo moc dobře a na NOL nemohu říct jediné křivé slovo.
Kamion s lodí dorazil po desáté. Za řidičem jsem si vlezl do kabiny, podmínkou bylo, že se vyzuji a nic mu tam nezaprasím. Navigoval jsem ho až k molu, kde na nás čekal už jeřáb. Na spuštění se nepoužila kostka, jako na nakládání, v NOL mají dlouhé popruhy a loď se nezmáčkla. Zato ty popruhy byly šíleně tlusté, těžké a špinavé. Odpoutání lodě od kamionu a od stojanu trvalo cca 15minut. Pak nasadit velké popruhy uvázat loď za roh, aby se neroztočila a mohla se řídit a vše bylo připraveno na spuštění. Jeřáb nám ji položil až za nákladní loď, která tam již nějakou dobu kotví. Po lodi následovala rampa a následně i stěžeň. Byl to docela kalup. Já jsem rychle prolezl loď a zjišťoval, jestli se z lodi pomalu nestává ponorka. Vodou se neplnila, a tak jsem mohl s Katkou poobědvat jablečný závin. To, co pro mě bylo překvapením bylo, že jeřáb sundal i stojan. Kamion totiž pokračoval do Dunajskej Stredy pro kontejner. Já měl za úkol stojan dostat na rozměr, který se vejde do kontejneru. Nejdřív jsem se snažil stojan rozdělit na dvě poloviny, ale po roztažení o cca 80cm se už nic nechtělo hnout a já dospěl k závěru, že musí stačit stojan o cca deset centimetrů zúžit. Znamenalo to zamlátit poloviny k sobě. Vůbec se jim nechtělo a bez palice, kterou nám tam půjčili, bych to neudělal. Když přijel kamion a řidič přeměřil šířku, tak řekl, že to bude těsný. Měl pravdu, z každé strany byla vůle cca 1cm. Tuto proceduru jsem si mohl nejspíš ušetřit, protože dnes, když dopisuji tento článek (27.7.2023) tak vím, že stojan nejspíš povezu znovu do Bratislavy, protože jsem pořád tam. Ale vše hezky popořadě. Stojan byl naložen a odjel do Třebíče. Řidič ho vytáhne někam do kopřiv, kde si ho později vyzvednu.
Loď je tedy na vodě a jsme vyvázáni k obřímu přepravnímu kolosu. Seznamuji se tam s kolegou jachtařem, který má svoji loď vyvázanou jen kousek od té mé. Já jsem přesvědčen, že je to Awer, ale časem zjišťuji, že si říká Avalon. Je na tom podobně jako já. Loď již několik let opravuje a chystá se po proudu do Řecka. Na souši tam je potom ještě jedna plachetnička, která doplula z Holandska kanálem Rýn-Mohan-Duna po vlastní ose a také se již nějakou dobu opravuje.
V následujících dnech dodělávám to, co jsem doma nestihl. Například jsem nezapojil hloubkoměr. Na řece je to však extrémně důležitá věc a jeho zapojení bylo na prvním místě. Trápil jsem se s jeho zapojením půl dne. Pak jsem zjistil, že „Wago svorky“ nejsou „Wago svorky“. Koupil jsem krásné spojky s možností přišroubování, s páčkou a pro mě s vlastností, která mě dostala. Nejednalo se totiž vše spojeno se vším, ale 1:1. Já to chtěl použít, jako společnou zem. Šel jsem zkoušečkou po jednotlivých kontaktech a než jsem zjistil kde je chyba, tak to chvilku trvalo. Teď to funguje, protože mám lanka proti sobě, ale jakmile tam přidám další kontakt, tak to nefunguje, proooooooč. Připisuji to neskutečně teplému počasí, normálně bych na to přišel minimálně o minutu dřív, takhle jsem se s tím trápil snad dvě hodiny. Potřeboval jsem „Wago svorky“ a ještě nějaké drobnosti. S Katkou jsem vyrazil na nákupy s vědomím, že vjetí do areálu je drahé. Na vrátnici jsem si chvilku popovídal s vrátným, „spouštěli jsme loď a potřebujeme něco málo pokoupit“ a byl jsem moc mile překvapen. Je to taky jenom člověk a pustil nás ven bez lístečku a slíbil, že nás pustí i dovnitř. Vrátných jsem nakonec poznal víc, protože opuštění loděnic se pro nás stalo každodenním rituálem. Pobavil mě jeden starší vrátný, který se zeptal, proč jsem nevolil Babiše. Já byl dost zaskočen, jak může vědět, že jsem ho nevolil? Jak mám odpovědět, třeba je to jeho obdivovatel. Řekl jsem, že je to Slovák a patří na Slovensko. Vrátný na mě kouknul a razantně odpověděl, že patří do vězení. Na Slovensku o jeho podnikání mají vcelku jasno a moc dobře ví co to je za lumpa. Kdo chce, tak si informace o tom, jak přišel k majetku najde.
Myslel jsem si, že domů nepojedeme a po nastrojení lodi vyrazíme po proudu. Má představa byla dva dny. Jenže jsem zjistil, že některé věci zůstaly doma. Máme nafukovací člun, ale podlážky do něho jsou doma. Schází nám i spreadsheet, ten je u dědy v pokoji (a samozřejmě i další méně významné věci). S Katkou jsem se domluvil, že v úterý pojedeme domů a posbíráme vše co zůstalo doma. Odpoledne volá Terezka, že umřel Rek. To je pes z Okříšek, v podstatě člen rodiny. S touto informací vyrážíme domů a jedeme rovnou k našim. Hodně smutný den, doktor tam byl den předtím a říkal, že má Rek vrozenou srdeční vadu. Dostal léky, ale už to nepomohlo.
Sbíráme vše, na co si vzpomenu a mám napsané a vracíme se zpět do Bratislavy. V dalších dnech montuji zábradlí a natahuji přes ně lana. Musím je upravit, protože nová rampa má upevnění lan zábradlí jinde a délka lan je tedy špatně. Nakonec jsem to provizorně nějak udělal a zábradlí je přimontované. Přidělat čelen bez člunu by bylo nemožné. Už je na něm i kotva, ale budou se tam muset udělat ještě nějaké úpravy. Mám s sebou teaková prkna a už jsem i na levou stranu čelenu prkna udělal. Mám je i natřené, ale nemám dost dlouhé A4 vratové šrouby. Elektrika na pravoboku je zapojena. Můžeme svítit a jsou zapojeny i USB nabíječky. Ty se však chovají divně. Pokoušel jsem se v nich nabít svůj telefon a při 14% se začal restartovat. Nepomohla ani powerbanka, ale ta už byla před vybitím. Myslel jsem, že mám po baterce v telefonu, ale při cestě na nákupy a připojení do USB v autě se začal normálně dobíjet. Dnes vím, že je problém s USB moduly v ložnici. Katce pak telefon začal dělat to samé. Schůdky na molu jsou namontované. Schůdky na čelenu jsou sundané, protože prostřední díl se vysunul nějak divně a nejde teď úplně zastrčit. Nejspíš budu muset schůdky upravit a vylepšit jejich pevnost a nosnost. Když už píšu o schůdkách, tak na molu je využíváme k lezení do vody a z vody. Koupeme se s bobrem, který bydlí kousek od nás.
Minulý týden jsem se dostal konečně k motoru. Celá loď si sedla, to jsem poznal na 4mm skulině mezi prkny v přepážce. Bude to nakonec překryté lištou, tak to nevadí, ale hnula se celá loď a usazení motoru bude určitě jiné. Nastartoval jsem motor a lekl jsem se. Startuje perfektně, stačí brnknout a motor běží, ale to co dělá je špatně. Celý se klepe, jak kdyby měl třesavku. Hřídel běhá v rozmezí cca 2cm na jednu stranu a 2cm na druhou stranu. To je hodně špatně a začínám řešit co s tím. Na Slovensku jsou určitě firmy, které dovedou motor opravit. Zkouším volat panu Drob… a zjišťuji, že jsem si měl vzpomenout dřív. Je pátek po obědě, a to se už moc nepracuje. Vlastně nemá kdo pracovat. Čekáme tedy do pondělí a doděláváme to co je potřeba. Mám zapojena poziční světla. Musel jsem v přední části u zábradlí zapojovat konektorek, chtěl jsem to mít demontovatelné, takže pouze průchodka byla špatně. Když jsem seděl na palubě a snažil se větší kabel protáhnout menší dírou a vztekal jsem se u toho, tak připlul motorák s nápisem „Dopravní úřad“. Chytáte ryby? To jsem uslyšel. Radši jsem nechal svůj humor humorem a odpověděl, že zapojuji konektor a opravuji. Dostal jsem tedy informaci, že mám vzít telefon a zavolat na kapitanát a nahlásit se tam. Najít jejich telefon, respektive telefon kapitanátu bylo neskutečné. Nahlášení pak bylo jednoduché, na druhé straně byl člověk, který rozuměl česky a já rozuměl slovensky. Až budou chtít mluvit anglicky, tak to bude teprve sranda.
V pondělí jsem se připomněl s motorem a přišel mistr s mladíkem, který se na motor začal dívat. Opravuje motory, které jsou velké jako moje loď. Moc toho samozřejmě takhle na vodě nevymyslel. Odnesl vstřiky a přinesl je odpoledne. Prý byly chybně nastavené. Ukazoval jsem mu manuál, je tam uvedeno 17MPa. Jeden měl 12MPa a druhý 18MPa. To je dost divné, ve škole jsem si je nechal přeměřovat a prý to bylo v pořádku. Slovák rozmontoval nějaké vstřiky na dílně a použil podložky. Nastavil vstřiky a namontoval je do motoru. Motor opět naskočil jen na cvrnknutí. Jeho nemoc však nepřestala a mlátil sebou o stošest. Při měření otáček jsme dospěli k následujícímu. Při otáčkách cca 1400ot/min je kmitání snesitelné, při otáčkách kolem 2000ot/min vyběhne z lodi a uklidní se u otáček kolem 2800ot/min. Technik říkal, že to je podle něho dobré. Prý už se jednou na plachetnici plavil a následně se ptal na to z čeho je trup. To je z laminátu? To se to nerozpadne? Zbytek odpoledne jsem hledal firmy a přemýšlel co dál.
Druhý den ráno jsem obvolával firmy. Avalon mi radil, že mám motor dát na opravu doma, na Slovensku to na opravu dávat nemám. To samé mi potvrdil i Drob… Domluvil jsem se na opravě v AGM Agromotor. Následně se ozval i pán Šabatka z TAG, z Prahy (tam jsem kupoval všechny náhradní díly). Bylo rozhodnuto. Motor musí ven a pojede do ČR. Volal jsem panu Drob… a poprosil o možnost použití jeřábu. Odpověď byla, už je to připravené? Musím říct, že pán Drob… je neskutečně vstřícný člověk. Nehledá problémy ale řešení. Takových lidí dnes už moc není. Dvě hodiny jsem odpojoval motor. Nadával jsem u toho, protože ten prostor je hodně stísněný a strčit tam jednu ruku je problém, strčit tam i tu druhou je nadlidský úkol. Nakonec se to povedlo a motor jsem vystrkal z podkokpitu do salonu. Připevnil na něj lano a pak ještě na molu připravit podlážky, aby se dal motor šoupnout do auta. Po zavolání to trvalo cca dvacet minut a jeřáb byl na místě. Vytáhnout motor a položit ho na podlážky trvalo snad jen pět minut. Avalon to chtěl sledovat a nestihl to. Než se vzpamatoval, taky byl motor na pevnině. Pak jsem s Katkou musel ještě motor nasoukat do auta. Vše sbalit, zavřít loď a do navigace zadat domov. Vyjíždím z Bratislavy a říkám si. Jsi vůl, v lodi jsi nechal sadu těsnění. V republice na tvůj motor nic nebude a ty to necháš na Slovensku. Otáčím se a jedu zpět do loděnic. Sbírám vše, co mám na motor a vyrážíme domů snad už se vším co bude potřeba.
Ráno vyrážím s tátou do Prahy do firmy TAG. Po cestě se mi auto rozhodlo odmlouvat. Motor se vypne, otáčky jdou na 0. To, že by se dal rozjet pomocí zařazení rychlosti nefunguje. Je potřeba vypnout klíček, počkat cca vteřinu a nastartovat. Pak se dá zařadit a pokračovat. Dělat takovéto úkony ve 130km/h není nic veselého. Poprvé jsem to udělal při předjíždění kamionu. Dostal jsem se na úroveň jeho kabiny, pak vše chcíplo, vyřadit a setrvačností se dostat kousek před kamion, následně blinkr doprava a do odstavného pruhu. Předpokládám, že řidič kamionu byl hodně sprostý.
V Praze bylo veselo. Samozřejmě zácpy a kolony, ale díky radním v Třebíči to není nic nového a jsem na to zvyklí. Dojel jsem do firmy TAG a hledal kanceláře. Ty jsem našel a byl opět překvapen. Dvoje nebo troje dveře, a to je vše. Takhle malá firma, já čekal, že najdu o trošičku větší firmu. Má představa velké haly a mnoha techniků, kteří opravují desítky motorů bere za své při pohledu z okna na garáž, kde se opravují a skladují motory. Servisní technik je veselý mužík. Vše je sranda a nic není problém. Když složí náš motor v garáži, tak je překvapen tím, že bych si chtěl motor ještě dnes odvézt. Tak ho začne připojovat na vodu, naftu a baterii. Po nastartováni se motor ani nehne. Odhaduji, že na volnoběh má cca 1400ot/min. Pán mu přidává na otáčkách a motor je jak přibitý. Říkám si, to snad není možný. Pak kouknu na silenbloky a jsem doma. Ty sebou mlátí a chtějí na oběžnou dráhu. Pán na to kouká a vysvětluje, že to chce buď tvrdší nebo měkčí silenbloky. Jinak je to prý v pořádku a on by nic neměnil. Nakládáme motor do auta a nechávám si aspoň podlážku na které motor drží lépe než na prkénkách, které jsem si „půjčil“ na Slovensku. Na dotaz, co jsem dlužný slyším odpověď, že mu mám nechat 500,-Kč. Otec jen kouká, spadla mu brada, kroutí hlavou a pak mi říká, že se svět zbláznil. Vždyť nic neudělal, nerozumí tomu a chce peníze? Říkám, jo takový je dneska svět.
Jedeme z Prahy a domlouváme se co dál. Já říkám, že jedu do Velkého Meziříčí do AGM. Předpokládám, že nás někdo řídí, protože zvedám telefon a na druhé straně je pán Chlu… z AGM a ptá se kdy přijedeme. Dívám se na navigaci a říkám, že dřív, než v jednu to nestihneme. Auto po cestě opět několikrát oznamuje, že se mu nechce dál pokračovat. Do VM dorážíme skutečně pár minut před jednou. Podle navigace ještě děláme kolečko kolem firmy a zjišťujeme kam vlastně zajet. Nakonec končíme pod nápisem AGM Agromotor. Volám panu Chlu… a máme jet prý do vedlejší firmy a jsou tam vrata k nim do opravny. Vytahujeme motor nízkozdvižným vozíkem a již při komunikaci je poznat rozdílný přístup oproti Praze. V hale leží desítky motorů a chlapi nechtějí žádné zbytečnosti. Stačí motor a nechávají si servisní sady a manuál. To, co slyším mě však nepotěší, je středa a tento týden se na to nedostaneme, budeme to řešit příští týden. Otec říká, že mi zítra nebo pozítří zavolají a bude to vyřešené.
Po cestě domů se stavuji ještě v Řípově. Dříve jsem si tam nechal opravovat moje autíčko a byl jsem až na cenu velmi spokojen. Na tu cenu bych nejspíš neměl nadávat, protože před tím bylo auto v opravě u Hla… a tam se opravovalo pokus omyl. Vyměníme nádržku na aditiva, to nepomohlo, tak vyměníme filtr pevných částí, to také nepomohlo, tak aby to nebylo tak drahé dáme na repas turbo, to také nepomohlo. Po třech měsících to byl prý konektor za 500,-Kč. Jenže jednotlivé díly před konektorem byly za víc než 50 000,-Kč. V Diesel servis mi bylo řečeno, co je na autě potřeba udělat a opravit a auto začalo najednou fungovat podle mých představ. Vím, že už auta neopravují, ale zkusil jsem to. Mám přijet zítra v osm a pan Kovařík se na auto podívá. Druhý den ráno jsem v osm na místě. Pán Kovařík připojí diagnostiku a vyčítá chyby. Je jich tam docela hodně a on mi vysvětluje, že z tohoto se těžko pozná, co to dělá. Fotím si chyby a on je resetuje, podle toho, co se nám tam teď ukáže, tak snad poznáme, co řešit. Ptám se ho na technickou prohlídku. Odpovídá mi, že jedna z chyb byla i chyba filtru pevných částic a že neprobíhá regenerace. Vysvětluje mi, co je špatně a pak říká, že mám zajet koupit TEC2000 a nalít to do nádrže a na technickou jít. Jedu do Auto Kelly a kupuji oranžový TEC2000. Prodejce mi vysvětluje použití tohoto přípravku a já jen koulím očima. Říkám mu, že to naleju do nádrže. Teď koulí očima zase on, to prý ne, že se to používá jinak a popisuje mi oficiální postup. Musím si ještě koupit redukci do nádrže, protože tam mám klapku a ta se otevře jen s určitým průměrem. Obsah nalévám do nádrže a vyrážím na technickou. Znáte výsledek? Já teď již ano. Emise jsou OK. Nová nádržka od Hla… tekla od prvního dne, možná nebyla ani nová. Tak to byla první závada, já ji zapomněl před technickou vypulírovat a zbavit aditiv, které z ní unikají. Druhá závada byla problém se silenbloky na ramenech předních kol. Mám technickou na měsíc, nemám motor na loď a nikam nepluji. Začínám byt „naštvaný“ na celý svět. Kam dát auto na opravu? Táta doporučuje pana Svo… z Kožichovic. Jedeme tam ve čtvrtek a auto máme dovést v úterý. Do té doby nic nebude. Mám takový divný pocit a měl jsem na ten pocit dát a hledat jinde.
Je úterý a mám telefonát od pana Chlu… z AGM. Mám se přijet podívat na motor. Beru s sebou tátu a jedeme do VM. Chlapi startují motor a já se nestačím divit. Motor se nehýbe, silenbloky se nehýbou a motor hezky bublá. Co se stalo? Chlapi vymontovali vstřiky a naměřili 24MPa. To je hrozně moc, v Motorpalu si nechali nastavit 17MPa podle dokumentace a vstřiky namontovali zpět. Než rozhodí motor a budou hledat něco dalšího, tak si to mám prohlédnout a rozhodnout. Já jsem spokojen, oni říkají, že lepší už to stejně asi nebude. Cena opravy 7 000,-Kč (za motor jsem dal ve Švédsku 8 000,-Kč). Na můj vkus to je s ohledem na to, co se na motoru udělalo hodně peněz, ale motor jede a doufám, že až ho dám do lodi, tak budu spokojen.
Co teď dělám? Čekám na opravu auta a na následnou technickou. V úterý jsem auto nikam nevez. Nevezl jsem ho nikam ani ve středu a nepovezu ho ani ve čtvrtek. Tento týden to opravit nestihnou, možná příští týden. Divný pocit mě varoval, ale já nereagoval. Najít někoho kdo vymění silenbloky a nádržku je problém. Díky výměně kus za kus – pokus omyl mám nádržku starou a podle všeho funkční. Dal bych tam tu původní. Zkoušel jsem to sám, ale nedá se tam vůbec sáhnout. Žádný prostor a možná speciální klíče. Mám koupené i silenbloky a zkoušel jsem je také vyměnit. Jenže podle všeho nestačí uvolnit příslušný silenblok, ale je potřeba sundat celé kolo a rameno. Zítra jedu za kolegou z práce. Doufám, že mohu napsat, že se obětoval a pomůže. Podle všech informací je potřeba následně udělat geometrii. Když se vše povede, tak pojedu v pondělí na opakovanou technickou. Doufám, že ji udělám a budu moct vyrazit do Bratislavy. Odpluji ještě? Mám pak loď nechat někde na cestě v Rumunsku, Bulharsku nebo Turecku? Nebude už lepší se na to opět vykašlat a dovést do Bratislavy stojan, tam ho smontovat, vytáhnout loď na zimu na molo a cestu do Řecka odložit na příští rok? Počasí je divné, měl bych plout proti proudu Dunaje na sever a do středozemního moře jezdit před prázdninami a po prázdninách. V tomto období tam bude lépe než v top sezóně kdy tam je přes 40°C a všude hoří.