Je úterý 24.10.2023 a já nakládám stojan pro loď na vozík a chystám se, že ve středu odjedu do Bratislavy. Na vozík se vešel komplet celý stojan a vše je přikurtováno. Musel jsem sundat zadní čelo, protože jinak nebylo vidět na světla. Ty však nefungují, snažím se se zásuvkou mlet, ale světla ani nebliknou. Proto tedy zkouším volat panu Semerákovy, který montoval tažné zařízení a domlouvám se s ním na zítřek v 10:00. To jsem v práci, a tak tam jede otec. Po pár minutách volá, že pán nemá čas a musí mít čistý kufr. Má přijet znovu v poledne. Po obědě táta volá, že je to opravené, že byla vadná jednotka, která řídí světla na vozíku. Tím pádem mohu do Bratislavy vyrazit.
Hned za Dalešicemi se však začne zlobit motor – zhasne. Musím vypnout klíček, znovu nastartovat, zařadit a pokračovat. Znamená to, že nesmím nikde předjíždět a musím se snažit jet tak, abych motor nezatěžoval a do Bratislavy dojel. I tak tento proces startování absolvuji po cestě nejméně stokrát. Nakonec však dojedu a přestěhuji se na loď.
Dovezl jsem si spacák, ale nakonec jsem spal pod dvojitou letní dekou a nemrznul jsem. Druhý den začínám montovat stojan a s panem Droberiarem se domlouvám na tom, jak a kdy loď vytáhneme. Ve čtvrtek to nejspíš nepůjde, protože v loděnicích nestíhají a mají nějaké problémy. V poklidu domontuji stojan a seznamuji se s kolegou Jirkou z Brna, který má loď už vytaženou a opravuje. Odpoledne pouze stojan jeřábem přesuneme na správné místo. Podle předpovědi počasí má začít pršet a k večeru již skutečně prší.
Ráno se mi nechce ani vylézt, pořád leje a naděje aspoň na krátkou přestávku není. V dešti popotahuji loď, aby se dala zavěsit na popruhy. Doteď jsem byl schovaný pod rozpěrou hráz – molo. Prší, prší a já se postupně převlékám do suchého, abych za chvilku byl opět promočený. Volám panu D. a ptám se ho, jestli se dnes povede loď vyzvednout. Ptá se mně na počet lidí, kolik nás je a já odpovídám, že jsem sám. Dostávám odpověď, že sám to nedokážu. Posílá nízkozdvižný vozík s popruhy a pak přichází sám s pomocí. Sám bych to možná udělal, ale zabral bych jeřáb na několik hodin. Takhle dáváme na jeřáb popruhy a podvlékáme je nejdřív pod přídí a následně pod zádí. Zkoušíme povytáhnout loď a vypadá to dobře. Opouštíme loď a já doufám, že popruhy neujedou a loď se nerozbije. Pak už letí vzduchem a pán D. ji pomocí lana ve vzduchu otáčí a směruje. Já ji pak dotláčím na stojanu do správné pozice. Povedlo se to téměř dokonale. Jak vpředu, tak i vzadu podpěry přidržují i popruhy 🙁 . Vpředu se mi je podařilo vytáhnout, ale vzadu musím loď podepřít trámkem, uvolnit podpěru a vytáhnout popruh. Nebylo to tak složité, ale už se při práci nevyhýbám ani loužím, je to jedno, už mám vše promočené. Loď je konečně uložená, popruhy smotané a umístěné na paletě k odvezení. Zjišťuji, že jsem si nedovezl žebřík 🙁 . Nemám se, jak dostat na loď. O kormidlo opírám paletu a vyhupuji se na koupací molo. V lodi zjišťuji, že jediné suché oblečení jsou rifle a mikina. Rozhoduji se a balím se, pojedu domů. Na lodi nic neusuším a zvolil jsem špatnou výbavu. Neměl jsem pláštěnku nebo nepromokavou bundu a kalhoty. Boty mám normální trekové (kompletně promočené) a pak mám už jen crosky.
Vše balím a prohlížím si pneumatiky na pravé straně. Vpředu mám 0,7 a vzadu 1,0 barů. U benzinky Slovnaft mají perfektní vychytávku. Připojíte hadici, nastavíte si požadovaný tlak a následně zmáčknete tlačítko OK. Provede se kontrolní tlakování a když se tlak v pneumatice zvýší, tak se začne pumpovat. Jenže když hadice na ventilku netěsní, tak to je o rychlosti. Stisknout tlačítko a rychle oběhnout auto a podržet hadici na ventilku. Je to divné, zadní kolo šlo bez problémů, ale u předního kola jsem začal propadat panice. Několikrát jsem hadici odpojoval, připojoval a dobíhal. Párkrát se zobrazilo i Err, ale snad po pěti minutách se nakonec systém povedlo ukecat a kolo napumpoval.
Domů jsem jel se strachem, kolikrát se motor vypne. Nebylo to tak hrozné, zhasnul snad jen pětkrát.
Vyzvednutí lodi – podzim 2023
„jít za svým snem ⚓“