Je konec června 2024 a já se konečně dostávám k tomu, že spouštím loď na vodu. Kolega Jirka odplul včera ráno směr Černé moře. Spouštění na vodu měl kolega komplikovanější. Jeden den do vody, druhý den z vody a opravit netěsnosti. Další pokus už byl v pořádku a kolega nastěhoval vše co potřeboval a vyplul o pár dnů dřív, než jsem mohl já.
Ale i já jsem nakonec šel do vody. Naštěstí jsem nepřišel na žádnou netěsnost. Vyzkoušel jsem motor a hlavně výměník, který jsem musel ještě o kousek nadzvednout. Teď už to vypadá, že motor se chladí. Jak to dopadne při několikahodinovém nepřetržitém provozu zatím nevím. Jsem vyvázaný u kontejnerovky, ale zjišťuji, že zítra odplouvá a musím se přestěhovat. Poprosil jsem kolegu Lubu, aby mi pomohl. Byl jsem domluven, že se posunu na druhou stranu přístaviště hned vedle Zborova. S Lubem jsem nasedl a nastartoval motor. Lubo pak říká, kde máš pínu? Já ji zapomněl namontovat, tak jsem musel řídit jen pomocí držáku píny. Převezení lodi bylo bezproblémové. Vyvázali jsme loď a Lubo odjel. Já ještě posbíral nějaké věci a chtěl odjet domů. Jenže auto, které ještě odpoledne přejelo z jednoho konce přístavu k druhému už nenastartovalo. Kolega už byl pryč, a tak jsem začal procházet přístav a hledat někoho, kdo mi pomůže. Našel jsem v dílně pána, který se uvolil a šel pro auto. Než však přijel, tak vedle zastavil hezky oblečený pán a ptal se co se děje. Když jsem řekl, že nemohu nastartovat, tak přijel čumákem svého SUV k mému autu a v ten okamžik přijel pán s druhým autem a startovacími kabely. Nastartoval jsem na první otočení. Poděkoval jsem a vyrazil k domovu. Ještě pár dnů jsem musel do práce, než začne neskutečné dobrodružství, které si pojmenuji „Dunaj 2024“.
